Girili, já tomuhle celkem rozumím...syn cca v 5 letech panikařil i když jsem odešla pro něco nahoru do patra v baráku...a to jsem byla zvyklá mu vždycky říct, že jdu nahoru, nebo třeba do sklepa pro něco apod...stejně po pár minutách vyletěl a sháněl se po mně a že prý se bál, že jsem ho opustila, nebo že se mi něco stalo...a cca v 7 letech jsme ho na dovolené nechali chvíli na pokoji v penzionu, kde koukal na telku, chtěli jsme se jít projít po okolí a jemu se nechtělo, měl tam svůj mobil a my byli v podstatě na dohled od penzionu...přesto asi po 10 minutách volal, kdy už přijdeme, že se tam sám bojí
![:-)](/g/s/0.gif)
....holt máme úzkostnější dítě, postupně se učí tyhle situace zvládat, ale jde to prostě pomalu...