Samozřejmě, jak už jsem někde psala, ta koncepce je mi velmi sympatická, ale myslím, že to selhává na konkrétních lidech, na uvádění těch úžasných idejí do praxe. U přijímacího pohovoru jsem otevřeně mluvila o tom, jaké problémy by syn mohl mít i tom, že potřebuje pomoct dotahovat věci. Netušila jsem, že to bude takový extrém - jakoby si tam řekli: "všechno, co se dělá ve státní škole, je blbě, tak my to postavíme na hlavu, a bude to!" Já nejsem ani trochu nadšená ze synova návratu na státní školu, po pravdě nejsem si tím rozhodnutím jistá ... . Přála bych si zkrátka něco mezi.