Tante, nojo, to jsme zase u toho, co si představujeme pod "idylou" a máme-li realistická očekávání.
Jestli si představujeme, že ve dvaceti nasedneme na růžový obláček, který s námi dalších padesát let hladce popluje, nebo počítáme i s nějakým tím drobným úrazem a bolestí jako s přirozenou součástí životní cesty.
Za své rodiče si nemyslím, že kterýkoliv z nich prožíval bolestivé vnitřní drama.
Ale samozřejmě vím, že jsou páry, u nichž to tak je.
Stejně jako jsou páry, u nichž to tak není.
Za sebe osobně si myslím, že je to z velké části otázka přístupu a rozhodnutí.