Přidat odpověď
jentak,
podle mého názoru je to trochu jinak.
Před sto lety bylo celkem jedno (většinově), jací dva lidé se vezmou, protože cíl byl jasný, pracovat, starat se o rodinu, vychovat děti; na nějaké vlastní koníčky nebo zájmy neměl skoro nikdo čas a i kdyby měl, možností byl velmi omezený počet. Dneska máme oproti prababičkám minimum starostí s domácností - pokud si je cíleně nepřiděláváme - a toho volného času je daleko víc. To znamená daleko víc prostoru pro neshody a nekompatibilitu. Prababičce bylo jedno, jestli po odchodu dětí z domu pradědeček kutí v dílně, chodí na ryby nebo do hospody, nebylo běžný tyhle věci sdílet; role byly rozdělené a kdo by chtěl partnersky sdílet volný čas, ten by byl "za divnýho". Stejně jako byl "za divnýho" otec, co se staral o svoje děti nad rámec toho, že je živil nebo jim občas uštědřil výchovnou lekci. Dneska je strašně moc představ, modelů a možností a tím pádem i mnohem víc třecích ploch, kde to může drhnout až tak, že to jeden nebo oba nakonec "nedají".
Předchozí