To mi nedá, abych sem nepřekopírovala toto roztomilé dílko neznámého umělce:


BALADA O PRDU
Již jedenáctá odbila,
společnost ještě seděla.
Při pivu v rušném hovoru,
hospody malém prostoru,
na podnět pana Ocáska,
připadla tato otázka:

KDY PRDĚT SMÍŠ A KDY NE?
Jen slyšte pana Hadrbu,
jak vážně mluví o prdu.
Směle ve tvář všem tvrdí,
že každý člověk prdí.

Někdo málo, někdo víc,
do sukní i nohavic.
Uprdne si starý, mladý,
prdí i vznešené paní.

I ten žebrák bídou hnán,
prdí i ten velký pán.
Prdí mlynář ve mlýně,
prděl Baťa ve Zlíně.

Prdí Petr, prdí Pavel,
prdí jistě každý z nás,
prdělo se vždy a všude,
a tak se bude prdět zas.

Přisvědčuje strejda Ruprt,
jak si tuhle náhle uprd,
a sděluje s jasnou tváří,
jak se prdí v kanceláři.

Úředníkům v kanceláři
též se prdět dobře daří,
na hodnost se nekouká,
každý si rád zapšouká,
i šediví morousi
rádi si prd utrousí.

Pozvedne se starý Pindal,
uprd si a fajfku vyndal.
Novou stále spřádá niť,
prdí i ten starý žid.

Praví on, že prdí lehce,
prdí mu to i když nechce.
Každý vám to potvrdí,
že písničku vyprdí.

I baletka na jevišti,
uprdne si ku hledišti.
Každý dělník v továrně,
uprdne si totálně.

Rolník, když je na poli,
prdí, až to hlaholí,
a slévaři u lití
prdí jako banditi.

Večer pěkně při měsíčku
prdí panna na randíčku,
polehoučku v zátiší,
ať to nikdo neslyší.

Prdy kryjí ve sportu,
každý tam má svoji sortu.
Jinak prdí hokejista,
cyklista i fotbalista.

Rybář, když je na břehu,
prdí vždy jen ve střehu.
Houbař, když se houštím dere,
prdí div se neposere,
i myslivec na čekané,
prdí, až to z křoví táhne.

Pan učitel v letním vedru,
rád si prdne pod katedru,
dá si piják pod prdel,
aby tolik nesmrděl.
Pilot, když je v povětří,
také prdy nešetří.
Abatyše prdí tiše,
každý prd si hned zapíše.

Tisíc prdů do roka,
osvobodí otroka.
Prdí mniši, prdí sborem,
až to duní chrámem, chórem,
u prdele kaštany,
demolují varhany.

Tím končíme ódu svoji,
nechte prdy na pokoji.
Prdy ahoj, prdy milé,
mějte štěstí na cestě,
dál se derte pod košile,
ženicha i nevěstě.