Zakladatelko, chápu tě. někdy je vážně lepší oprostit se od známek a spíš myslet na to, aby dítě něco umělo.

Můj syn úžasně zvládá angličtinu. Učí se ji cca od 3 let. Od 6let jezdí na anglické tábory, každý týden má mimo školu angl. konverzaci. Skvěle se domluví, po internetu si "telefonuje" se svými americkými přáteli. Když jsme teď byli na podzim v USA, ukázalo se, že je plně samostatný. Všichni ho chválí, že anglicky nejen mluví, ale i myslí.
No a v loni (na konci sekundy) se změnila ve škole profesorka aj a jemu najednou hrozila na vysvědčení trojka z angličtiny. Bylo mi to líto, protože jinak měl jedničky a s trojku by přišel o vyznamenání. Taky jsem si říkala, proč je sakra ta trojka zrovna z angličtiny, když tam by měl excelovat. Takže jsem se na třídních schůzkách angličtinářky zeptala, kde je chyba, co syn neumí. Dozvěděla jsem se, že je úžasný, nejlepší ze třídy. Pěla na něho samou chválu. Tak se ptám, proč ta trojka. A odpověď? Málokdy dávám lepší známky a navíc mě u vašeho syna štve, že u slohů v aj používá slova, která jsme se ve škole ještě neučili . Nekomentuji.