u nás se na známky nikdy moc nehrálo, ale i tak mě čas od času naštvou... máme opačný problém, jedničky jsou vlastně za nic, učitelé se snaží děti nesrážet - na dceru to nijak nepůsobilo, byla vždycky trošku šprťáček
ale syn si takhle myslí, že je génius, nemusí se učit, jeho nulová snaha je dostatečná a když už dostane horší známku, snadno si ji opraví příště - získal tak dojem, že bez problémů dá 8G, nijak se na přijímačky nepřipravuje, nemá zájem - já ho neustále odrazovala (nechci, aby tam šel), pak jsem rezignovala a snažím se mu připomínat, že by se teda měl učit, ale kdepak - má přece samé, tak přijímačky dá s prstem v nose... říkám si, že to pro něj bude snad dostatečný šok, až je nedá (a zároveň si říkám jaká jsem hnusná máma)...
asi je těžké najít nějaký rozumný kompromis, který by seděl všem dětem