Nevím, co poradit, jen ti chci napsat, že soucítím. Mám syna, kterému je 12. Má Aspergrův syndrom, sociálně je fakt mimozemšťan. Ale je velmi chytrý, miluje čísla a matematiku. Sám si studuje chemii, protože ve škole ji ještě nemají. Sám se učí japonsky. Protože se mu to líbí. Jako bonus hodně čte knížky.
Ve škole nezapadl. Má teda obrovskou podporu doma, má kamarády mimo školu, ne moc, ale není sám. Ve škole jsem řešila šikanu několikrát. Jenže on tam šťastný stejně není. Je vedle těch dětí jiný. Teď se chystá na zkoušky na 6G a modlím se, aby se dostal. Věřím, že to pomůže. Školu jako takovou moc měnit nechceme, on nemá rád změny, ale to gymnázium sám chce.
Když je ve škole, tak si o přestávkách čte, protože děti ho tak aspoň nechávají v klidu. Když ho provokovaly, tak to on na ně mluví skoro jako Harry Potter hadí řečí, navíc "čaruje" ...., děti z toho mají legraci a on je v úzkých a neví jak z toho.
Má výbornou třídní, jsme dohodnuté na takové skryté podpoře. Třeba při skupinové práci nenechává děti, aby se samy rozdělily, ale organizuje to tak, aby se syn dostal mezi některé vybrané děti, se kterými on vychází dobře. Nekamarádí, ale vychází.
V 10 vylo výrazně hůř. On se šťoural v nose a dával si ruce do pusy. Jasně že jsem mu to doma vysvětlovala, on není blbý a chápe, ale stejně to dělal. Tohle se výrazně zlepšilo. Oblečení kupujeme tak, aby neměl nic popleteného. Syn teda nesnáší mikiny přes hlavu, musí mít rozpínací a to se ani jemu ještě nepovedlo oblíknout obráceně. Ale zase se mu povedlo jít v lednu na trénink v kraťasích a tričku. Prostě on to má jinak a ostatní se mu pak smějí. Teď ve 12 je to lepší, ale fakt ho vidím jak budoucího studenta matfyzu. Tam zapadne