Zákonné předpisy neznám. Každopádně realita závisí na osobní statečnosti učitele. Třeba dítě mé kamarádky má učitelku, která drží názor, že na I. stupni si mají děti hlavně užívat, protože pilné práce budou mít ještě v životě dost. Užívá si i tato učitelka, v pedagogickém sboru je velmi oblíbená, protože je pilnou organizátorkou a účastnicí všech nevýukových aktivit školy.

No a protože už jí je přes padesát, tak ji mimovýukové aktivity už přece jen zmáhají... a proto velmi často "ordinuje" své třídě relaxační den, kdy třídě zadá samostatnou práci a jde si odpočinout na chodbu, kde poklábosí s procházejícími pedagogy, školníky, uklízečkami. Do třídy se vrací pouze za situace, kdy řev je slyšet až na chodbu. Dětem vyhlásila již v 1. třídě nějaké všeobjímající pravidlo, že se klidně můžou i poprat, ale nikdo nesmí nikoho uškrtit (něco v tom smyslu). A protože to jsou děti většinou z věřících rodin (tedy poměrně mírné), tak to celkem dobře funguje (s podporou toho, že je občas cvičně seřve a tedy posílí funkčnost systému).

Většina dětí má samé jedničky bez ohledu na výkony, takže většina rodičů to neřeší (mimo jiné i proto, že jakožto věřící upřednostňují hlavně tu duchovní péči o děti). Kamarádka to nemá odvahu řešit radikálně, proto dítě učí samodoma, aby předešla nepříjemnému dohánění látky při postupu do méně benevolentních výšin.