Evelyn:
"S chozením na čas mám problém, do práce chodím pořád stejně a dělám ráno stejný věci, tak jsem se to naučila, ale pokud by nastala potřeba přijít o čtvrt, půl hodiny dřív, mám problém, hodina nevadí, to jsou ty minuty stejně, vím v kterou minutu mám co udělat, jedu jak robot, aby to klaplo

Tady na Rodině jsem se dozvěděla, že to lidem vadí, tak chodím od tý doby radši trochu dřív a čekám, přesně na čas to nedám a čekání mi nevadí, stejně tak k doktorům apod se vypravuju radši hodně brzy. I když stejně se mi pak někdy stává, že je pořád moře času a najednou je pozdě, nechápu. Nechápu, jak to někdo může zvládat a nebýt v permanentním stresu, já jsem pokaždý na nervy už jenom z toho, abych dorazila včas, i na zaměstnání je to ta nejnáročnější část práce."

Já zas nechápu, co je v tom za problém. POkud mám jít někam po městě, tak si hodím do internetu, jak dlouho mi bude cesta trvat. Přidám k tomu rezervu 15 minut. A tím se řídím. Vím, jak dlouho mi trvá vypravování se do práce, tak si to podle toho spočítám. Pokud je to akce, na kterou budu potřebovat delší výpravu (divadlo, ples, rande ), tak si připočtu 15 až 30 minut. Je to přece jen otázka matematiky.