Zetko, to vůbec není pravda. Je to jeden z možných způsobů dokumentární tvorby. I když uznávám, že kdo nesleduje vývoj dokumentu ve světové tvorbě, může se trochu ztrácet.
Za mě dokumentární počin roku. Také se ve mě střídaly pocity smutku a pobavení, nicméně jsem Klusákovi vděčná, když mě vytáhne z mé sociální bubliny.
V postavě Daliborka se fakt sešlo všechno - chybějící mužský vzor, absence lásky, špatně placená práce, neschopnost sám vylézt ze své ulity, přitom není úplně bez talentu, jen ho nikdy nikdo někam neposunul...
Tam bylo tolik silných momentů. Výměna sexu za Člověče, nezlob se, Daliborkova návštěva koncertu Ortelu, Štědrý večer, Klusákovo vypadnutí z role v Osvětimi
Mě se dokument líbil a moc