Tomu se říká "náhražkové sexuální chování" a funguje to všemi směry. Muž, který si z nedostatku ženských partnerek v čistě mužském kolektivu najde na "upuštění páry" jiného muže, není homosexuál, ale homosexuálně se chovající heterosexuál.

Podobně je to s těmi sexuálními útoky na děti: běžný pedofil dítě nezneužije, ze stejných důvodů, jako běžný heterosexuál neznásilní ženu. Drtivá většina sexuálních útoků je spáchána nepedofily. A přesto, že si myslím, že celibát není nutný (ani z teologického hlediska, ale to je u mě jako evangelické teoložky asi logické), tak jej samotný nevnímám jako důvod, proč v prostředí řkc dochází k tolika případům zneužívání. Tam jde hlavně o moc a o pocit moci a o to, že děti jsou snadný cíl, ve spojení s církevní hierarchií. Velmi závažný problém na požadavku celibátu je zejména to, že se se sexualitou v kněžském semináři vůbec nijak nepracuje a že celibát po dlouhá léta sloužil (a i když teď už by neměl, tak se tak v praxi stále děje) jako útočiště lidí, kteří trpí psychickou či sexuální patologií a kteří by se v laickém prostředí církve nevyhnuli stigmatizaci.

Jinak samozřejmě - ty skandály se zneužíváním dětí v řkc jsou nejvíce vidět a na církev se u nás nejlépe plive. Asi se shodneme, že zneužití dítěte je svinstvo, ať se děje kdekoliv, a zatloukat to ve snaze ochránit agresora a instituci je naprosto nepřijatelné. Doprovázím teď katolickou dívku, kterou jako dítě opakovaně znásilnil kněz. Ty mechanismy, jakými se stalo, že ten člověk nebyl tehdy ani potrestán, ani vydán světské spravedlnosti, přestože on sám se k činu přiznal (!), jsou úplně šílené. To, proč tehdy nezasáhli její jinak milující a pečující katoličtí rodiče, je ještě šílenější. Děvče se teď už jako dospělá žena domáhá spravedlnosti sama. Smutným faktem ale zůstává, že prvenství v procentuálním zastoupení sexuálního zneužívání dětí stále vede prostředí rodin těch dětí