No, zase - je to ženská v zatraceně blbý situaci, ve který by se nechtěl octnout nikdo z nás.

A neskuhrá, nejde se věšet, nějak žije a je tak spokojená.

Proč na tom hledat za každou cenu mouchy? Já bych tak jako ona žít nemohla a nechtěla, jsem na to moc velkej přizdisr-č, ale její psaní ani její rady mě nijak neiritujou. Některýma těma radama se nemůžu a nechci řídit, ale některý maj něco do sebe.

Nevnímám to ale jako nic, co by mě ohrožovalo. Ale z toho, co píše řada lidí tady, mám pocit, že oni skoro jo. A že se cítěj méněcenně, když tam ta ženská píše, co všecko ona dělá a stíhá, a snažej se na tom stůj co stůj najít nějaký negativa (přece si nemůže tolik vydělat, co chudáci děti, určitě má solidní zázemí, každej nemá takovou profesi, aby si to moh dovolit)... Ale kurnik proč? Pokud já jsem spokojená s tím, co mám a co dělám, tak proč by mě proboha mělo iritovat, že někdo žije jinak a deklaruje, že je tak spokojenej? Pokud nekecá, tak je snad fajn, že je spokojená, a pokud kecá, tak obelhává jen sama sebe a mně to zase nijak neubližuje.