Pokud jde o tu partu - tady si u mého syna všímám, že kluci "partu" vnímají jinak než "my ženy". Syn chodí třetí rok do sportovního oddílu (kolektivní sport). Děti se tam trochu obměnují (někdo končí, dorazí noví, posuny podle věku a výkonnosti), ale nějaký základ zůstává a syn teprve teď cca ví, jak jsou kteří kluci staří, jak se jmenují příjmením, stále třeba neví, do jaké chodí školy ... Kromě tréninků a zápasů se nijak společně nevídají, nemá na nikoho číslo telefonu atd. Ale přesto tvrdí, že "tam už má partu" a změnu oddílu, kterou jsem nadnesla (nebyla jsem nadšená z úrovně trenérů a hlavně jich bylo ve skupině moc), jednoznačně odmítl (cítí už i příslušnost k tomu oddílu). Dcera má naopak tendenci si domlouvat s "novými kamarádkami" (tj. třeba holčičkou po prvním dnu příměstského tábora, když si sednou) rovnou návštěvy, popovídají si o celé rodině, učitelkách ... Určitě to závisí na konkrétní osobnosti, ale nějaké rámcové rozdíly mezi pohlavími bych tu viděla. Takže třeba syn už vlastně "partu" taky má, i když tobě se to nezdá