Tak u mě je láska kombinací obojího. Rozhodla jsem se s ním být i přes všechny komplikace, které mi to přineslo. Ale fakt, že stačí, aby prošel kolem mě a "zavoněl" mi, a úplně mi vypnou vyšší mozkové funkce a já i po víc jak čtyřech letech jen tiše slintám jak Pavlovův pes, to dost usnadňuje.
Upřímně, bez té fungující chemie už by mi to nestálo za ty trable a přizpůsobování se.
Díky chemii jsem už na prvním rande (na které přišel chlápek o něco málo starší než na fotce a především ostříhaný mašinkou tak nakrátko, že nešlo poznat, jestli náhodou není skoro plešatý)věděla, že tohohle chlapa CHCI. Naštěstí to bylo oboustranné.
A z jeho strany musela chemie fumgovat opravdu silně - proč by se jinak zaplétal s tehdyještěnerozvedenou ženskou s třemi puberťáky.