Liško, já vím, já jsem ve zvláštní škole nějaký čas pracovala. My tam měli třeba hocha, který byl intelektově v pořádku, ale po půl hodině totálně rozvrátil výuku, byl schopen skákat po lavicích a metat po třídě kozelce. Základní škola si s jeho chováním nevěděla rady, tak skončil ve zvláštní. Ale to bylo jediné dítě na celé škole (z cca 120 dětí), ostatní byli skutečně momentálně zaostalí, i když řada z nich měla problémy s chováním taky, tenhle hoch byl ale extrém.

Ale nezlob se, když potřebu kázně pochopily i děti s IQ houpacího koně (měli jsme tam i děti na hranici vzdělavatelnosti, protože při zvláštní škole byla i škola pomocná, kde se dítě třeba 3 roky učilo rozlišit 1 a 2 a A a M), proč by tuto potřebu nepochopily děti inteligentnější? I naše děti totiž pochopily, že když učitel nebude půl hodiny krotit Frantíka,který skáče po lavici, tak může se všemi dělat něco jiného, zajímavějšího. A můžu ti říct, že u nás byla kázeň dobrovolná, nikoli vynucená násilím a pohlavky. Ona je to titiž nutnsot i z pohledu učitele: když se s dětmi přesunuju mimo školu, nemůže jedno dítě letět nalevo, další napravo a třetí přes ulici, ony prostě musí učitele poslouchat a už vůbec to není o tom, že mají svoji osobnost a že poslechnout učitele je sprosté slovo. Ono tu jde taky o bezpečnost těch dětí. Učitel za nimi nemůže lítat a řvát na ně s výsledkem nula nula nic a dětičky si dělají co chtějí. Když jsem řekla, že se postaví do dvojstupu a půjdeme na hřiště, tak taky stály ve dvojstupu a šlo se na hřiště, a ne že se část děcek urve ze řetězu a poběží napřed, další část bude koukat po veverce a ti ostatní se budou courat, jak se jim zamane. Totéž ve vyučování: pokud něco vysvětluješ, bude prostě ticho. Kdo chce kecat se sousedem, má na to přestávku, nebo může zůstat doma a můžou ho učit rodiče.