Přidat odpověď
Ahoj,
myslím, že jsi dělal velkou chybu, když ses do teď zastávala dcery. Ono to opravdu bylo asi nadržování.
Já bych si je oba vzala večer stranou (každého zvlášť) a zeptala bych se jich, jaké by oni sami navrhli zlepšení.
Pak bych začala pracovat se synem na tom, jak zvládnout sestřino provokování - třeba bouchat do parapetu místo do ní, odejít z místnosti apod. Pokud ho nevyprovokuje, přestane to dceru nejspíš samo bavit.
Určitě je rozdělit - pokud nejde samostatný pokoj, tak ten jejich rozdělit na privátní zóny. U nás mají děti kolem postelí závěsy, když se chtějí uklidit, zatáhnou si je a nikdo tam nesmí. kdo toto poruší, pocítí důsledky - ode mě.
Někdo rozděluje pokoj nábytkem, kamarádka, která to udělat nemohla, udělala čáru na zemi - resp. si ji udělali její 3 děti pod jejím dohledem, aby to bylo jakž takž spravedlivé. Platil zákaz chodit do cizí zóny bez dovolení.
Ještě mě napadá, jestli jim nechybí soukromý čas s tebou, třeba udělat si každý den na každého 20 min., do kterých nesmí nikdo cizí zasahovat, nebo 1 hodinu jedenkrát týdně - ale tohle fakt dodržovat, dát tomu prioritu, vynechat jen z vážných důvodů.
Nicméně bych neočekávala změnu vztahů do nějaké velké lásky, spíš naopak, ale i příměří bude dobré a časem se to může ještě posunout
Předchozí