Ahoj, mám skorodvojčata (18 měsíců od sebe), kluka (12), holka (skoro 11). Mají komplikovaný vztah od mala, resp. starší měl s jejím přijetím velký problém a řekla bych, že se to táhne do dneška. S přicházející pubertou to dost graduje, vzájemně se podpichují a většinou to končí fyzickým násilím - tj. vymění si pár ran, poté vychladnou a tak furt dokola, podněty si hlavně syn najde vždycky (ale holka teda taky umí otravovat).

Vždycky jsme do toho nějak zasahovali ve prospěch mladší holky, kluk to vždycky bral tak, že jí nadržujeme, protože ona ho zase provokuje atd. Nemám čas ani sílu sledovat každý jejich konflikt, kdo si začal, tak jsem tomu nechala poslední týden volný průběh, prostě ať si to řeší jak umí. Z toho je zase nešťastná dcera, protože má pocit, že se jí nezastanu, když on ji třeba bouchne.

Je to zamotaný kruh a já už prostě nevím, co s tím. Když jsou s mužem, dělají si zle taky, ale v menší míře než když jsem s nima já. Jinak máme ještě 3. nejmladší dítko, které je úžasné a nekonfliktní, my s manželem máme taky pěkný vztah. Ale tohle nám permanentně kazí pohodu. Syn má ADHD, má trochu problém zvládat emoce - např. ona na něj dělá xichty a jeho to dokáže vytočit do nepříčetna a je schopen jí fyzicky ublížit. Ale ve škole třeba nemá s chováním problém, naopak co se týče chování ke spolužákům, tak ho učitelé spíš chválí, detto když je třeba u mých kamarádek s jejich dětma, tak si ho vesměs pochvalují, že je úžasnej. Je to prostě pouze a jen ve vztahu ke své sestře.

Nějaká rada? Je to na rodinnou terapii? Je problém ve mně? Já už fakt nevím, co s tím dělat. Díky za všechny podněty.