Sněhulko...a má ten člověk jakoby vůbec proč žít?
Já vím, že se to těsně ovlivňuje, ale nedávno jsem sama prošla zvláštní fází - něco končí, nač jsme desetiletí zvyklá a nevím, co bude dál...nic podobného, co znám, bude to jiné. Svým způsobem mě to děsilo...jako kdybych najednou přišla o "cíl", o touhu se o něco snažit...byla to taková zvláštní fáze.
Mně teda pomohlo změnit postoj k tomu všemu, nějaký čas to trvalo...
Ale proto se ptám, zda má ten člověk jakoby proč žít. Že se člověk v depresi nemusí na nic těšit, to je jasné, ale prostě někdy to vídám u mladých lidí ten pocit "proč tu jsem, nebaví mě to, nemá to smysl, nejlepší by bylo, kdybych nebyl/a".
Starší člověk to může mít podobně...a pak už ani nechce nic měnit, nechce se ani hýbat, ani nic dělat a ani být.
Někdy je potřeba intervence zvenčí...nečetla jsem diskuzi, je to jen zas takový názor, co mi naskočil, protože někdy ten POCIT, že už nic hezkého není a nebude člověk úplně "odstřelí" a všechny snahy i jeho okolí...
Pak je fakt potřeba zasáhnout zvenčí...