Ta jedna knížka za pololetí byla vlastně motivující (pro dceru). Vzala dvě tři knížky, kus přečetla, odložila, tu co jí zaujala, dočetla.
Ono to mělo teda aspoň jedno malé pozitivum, zjistila jsem, že si dcera myslí, že nečtu (on jim čte manžel), což není pravda, já si jen stahuju knížky do telefonu, tak to s dcerou vezmu trochu jako společnou zábavu.
A taky jsem ráda, že jsem se jí s tou knihou trefila do vkusu.