Já se pod to podepisuji. Z pohledu člověka který má tentýž problém. Celoživotně chodím všude pozdě. A souhlasím že je to osobním nastavením. Zčásti asi se na tom podepisuje určitý flegmatismus, a především asi špatný odhad toho co se dá za určitý čas stihnout.
Tudíž myslím že vím jak to takový člověk má a že je těžké to prolomit.

NICMÉNĚ, děti vodím do školy včas. Prostě jsou situace, kdy se já jako dospělá musím postavit i svým nedostatkům nebo problémům a prostě najít řešení. No ale já nemám manželku na kterou to můžu hodit s tím že "to nedávám". Jasně bylo by to pro mně snazší. Překonat své "přirozené nastavení" není snadné. Jenže ve chvíli kdyZ by to mělo komplikovat život mým dětem to prostě udělat musím.

Jo a děti se samy vypravovat nemohou, jednak nejdřív na to nejdřív byly moc malé, takže "naučit" jsem se to musela já. Navíc jedno dítě je po mně, taky taková "nevýprava". A taky nechápu, jak bych mohla chtít po dětech něco, co nezvládnu já jakožto dospělá. Ano jistě, děti se postupem času musí naučit vypravovat samy. Dospělý svéprávný jedince by se to ovšem měl naučit tím tuplem.

Takže fakt nechápu ty omluvy chlapa že on to chudák nedává, no tak manželka si vstane dřív nebo je nutno naučit děti. Ona je totiž zásadní otázka zda s tím ten dotyčný něco dělat chce, nebo nechce.