Carollyn, stáli jsme vedle sebe na červenou na přechodu. Já na něj zamračeně koukla, protože jsem měla blbou náladu. Jen letmý pohled, kdo vedle mě tak blízko stojí. A pak když jsem přešla, tak šel stejným směrem, dohonil mě a pozdravil. Že si nemůže pomoct a musí mě pozdravit, i když jsem se na něj mračila. Právě že to bylo celý jak z romantického filmu. Někdo by to mohl zfilmovat. Dialogy plynulé, vtipné. Cestou domů jsem se usmívala jako puberťačka.