Malý průzkum bez vědecké vypovídací hodnoty
Narazila jsem opět na nějakou studii, jak malé děti, pokud mají nadváhu, si zadělávají na nadváhu v dospělosti. Chápu, že náš rodinný vzorek je statisticky malý a nedostatečný, ale za nás je tam skoro opačná souvislost. Ti co byli jako malí vychrtlí, rachitičtí, neustále se řešila podváha, ozdravovny, nedůvěra lékařů, že dítě dostává vůbec někdy najíst (dostávalo), tak tito jsou v dospělosti silní až obézní a celý dospělý život bojují s váhou. Naopak ti, co jako batolata byli „pěkní“, tedy nikoli obézní, ale oplácaní a byli hodně velcí jedlíci, jsou v dospělosti štíhlí, bez problémů, bez hubnutí. Tedy kromě jedné příbuzné, která byla štíhlounká vždycky. Jen jako malá nejedla a teď je z ní gurmán. Navíc mám pocit, že to ani s genetikou nemá co dělat. Často jsou rodiče jednoho typu a jedno dítě hubené, druhé oplácané a v dospělosti pak naopak.
Jak je to ve vašem „statistickém vzorku“?