Magráto,

přesně.

Já si myslím, že už jsme u nás (naštěstí a díky tomu, co za nás vybojovali jiní a jiné) už tak daleko, že si to můžem bez větších problémů dovolit (a nikdo nás za to nepoleje kyselinou ani neukamenuje, ani nevyhodí z práce, a v převážný většině případů na nás ani nebude koukat přes prsty.

Ale když stojíme na tom stupínku, na kterým můžeme stát díky těm "modrým punčochám" z minula, kterým stálo za to jít proti všem, když se třeba jako první ženské přihlásily na medicínu, a myslím si, že to už je skoro ten nejvyšší schod, tak není trochu hanba, když k tomu nehodláme přispět ani svou troškou (která už není zdaleka tak náročná jako ta jejich)?

Třeba tak, že se zachováme jako Ty v souladu se svou přirozeností... a ejhle, nestane se NIC strašnýho, žádná ostrakizace nebo dokonce vyhazov, naopak ti kolegové to respektujou a zaříděj se podle toho.

(Aby bylo jasno, to "hanba" nemyslím na to, jak ses zachovala Ty, naopak, za hanbu bych považovala neudělat NIC a podřídit se tomu jejich vidění )