Mapat, skončila jsem a nesmírně se mi ulevilo. Jediné, co na té práci bylo pozitivní, byla náplň práce a plat. Děsné dojíždění, příšerný kolektiv, rodina na vedlejší koleji. Podotýkám, že rozhodně nejsem typ kvočny, nikdy jsem nebyla klasicky v domácnosti, vždy jsem při mateřské pracovala nebo pracovala a studovala. Ale tohle bylo fakt moc. Když už jsem byla konečně doma, byla jsem tak unavená a zhnusená, že jsem neměla sílu a náladu ani na pomazlení s dětmi, natož třeba na pomoc s úkoly. A pak mi dali na výběr, že mi sníží plat o dost podstatnou část nebo mám odejít. Přišly se jim totiž nabídnout dvě absolventky, kterým ta almužna stačí a navíc má šéf rád mladice.
Teď hodlám zkusit, jestli zvládnu dělat dámské společenské boty a na jaře budu muset jít na částečný úvazek do práce (budeme potřebovat hypotéku na novou střechu a jako nové OSVČ by nám ji nedali), doufám, že mě vezmou do Lidlu, protože tam jsou poměrně přijatelné prachy a dá se tam dělat na zkrácený úvazek. Při tom bych pokračovala s botama. Ale uvidím na jaře, pokud naznám, že ty boty nezvládnu, budu hledat nějakou jinou práci na celý úvazek, ale ne s tak šíleným dojížděním.