Nevěřím. Ne v té podobě, že se člověk v průběhu času opakovaně rodí jako různé postavy.
Ale věřím, že naše pozemská existence není všechno.
A také věřím, že složitost vesmíru nikdy nebudeme schopní našimi omezenými smysly odhalit.

A pokud jde o zemřelé blízké, pro mě prostě sedí v rajské zahradě, klábosí spolu a hledí dolů na nás.
Nevěřím tomu samozřejmě doopravdy, ale vytvářím si tu představu záměrně na zmírnění vlastního utrpení. Protože jinak to zmizení člověka, který tu byl a najednou není, nedokážu příliš pobrat.