Hroudo, chápu. Já jako dítě jsem ty pocity mívala takové prchavější a plošší, hlavně proto,že nikdy nebyla na mě ta zodpovědnost. To až teď v té dospělosti poznávám, jaká tíha zodpovědnost může být (hlavně za ty nemocné děti, to nezvládám). Děti se snažím hodně chránit a nezatěžovat, ale tohle dítě těch radostí opravdu moc nemá.
Moc vám všem děkuju, hodně jste mi pomohly si to sesumírovat (a neutápět se v lítosti)