Moje babi stávala pravidelně na balkoně a volala na okolo jdoucí lidi, jestli by jí nedošli koupit kousek chleba, že nemá už co jíst. Měla komplet servis a k tomu plně mobilního manžela, ale prostě se jí to v hlavě pletlo.
Ještě ad ti spratci- někdy mě napadá, že kdybych já jednou o mé zestárlé rodiče jevila takový zájem jako oni cca od třinácti let o mě a navštěvovala je stejně často jako oni se zajímají o vnoučata, byla bych za pěknou hienu.