Přemýšlím o sobě v prvé řadě v první osobě
"Sakra, co jsem to ještě chtěla říct?"
Představuji se v oficiálním styku a tak základní podobou jména, při neformálních příležitostech a tykání mírně zdrobnělou, protože na tu jsem při tykání zvyklá (ale vyslovená zdrobnělina to není, asi jako Kateřina - Katka).
Teda znám paní, co se podruhé vdala a dveře vyrobila keramickou cedulku s křestními jmény ve stylu Růženka (ona), Péťánek (choť), Jaňulka (vyvdaná dcera věk 14 let, nebydlí s nimi), Martínek (její dospělý syn 20 let, nebydlí s nimi). Být "Jaňulkou", tak tu cedulku rozfláknu.