susu,
nicméně to nesmyslné není. Je to napsané prasácky, ale právě při schopnosti porozumění textu pochopíš, na co se paní ptá, i když tam nazdařbůh seká otazníky a nepoužívá velká písmena.
Ona není jen jedna čeština. Máme obecnou češtinu, hovorovou češtinu, nářečí, argot... Paradoxně spisovná čeština, která se učí ve škole, je vnímaná jako archaická, nepřirozená; protože ona opravdu nepřirozená je. Je to uměle vytvořený jazyk.
Proč pořád lpíme na tom, co si mezi sebou vyhádali obrozenci před dvěma sty lety, to mi není tak úplně jasné. Ona ta historie vzniku současné češtiny je zajímavá, mnohem zajímavější než větný rozbor a zhruba stejně "užitečná" v běžném životě, ale o ní se třeba ve škole nedozvíš vůbec nic nebo jen v náznacích a často fakticky špatně, např. zažitý omyl s Husem a nabodeníčky.
A co jsem si stačila všimnout, tak historie jazyka se neučí už ani v literatuře. My ještě měli chronologicky všechny ty Mastičkáře, Podkoní a žáky, byli jsme jakž takž obeznámeni s tím, že ta čeština dřív vypadala trochu jinak... a tohle se třeba syn ve škole neučil vůbec, oni se učí, co je to povídka a kdo ve světě je psal. Tudíž sice ví, že byl nějaký Leacock a psal vtipný povídky, ale vůbec netuší o existenci Čelakovskýho, Vančury, Poláčka... mají se naučit báseň třeba od Fráni Šrámka, ale kdo to byl, to už jim ve škole nikdo neřekne.