Moje zkušenosti celkem přesně vystihuje tenhle článek http://a2larm.cz/2017/10/prace-z-domova-vyhoda-pro-matky-malych-deti/

Mám víc druhů práce z domova - jednu v reálném čase (musím být online zároveň s protistranou) - ta je nakonec nejsnažší, protože je jasně označená, zapsaná v kalendáři a manžel ví, ze tenhle čas je zcela na něm. Popř. mi občas chodívala na tu dobu tchyně, když byl manžel pryč.

Pak mám další, kde mám limit na zareagování 48 hodin. To je nejhorší, protože to vede k tomu, že manžel odmávne "tak to uděláš pozdějc, no" a mně se hrne to "pozdějc". A vzhledem k charakteru práce se na to musím soustředit, nemůžu u toho jedním okem dozírat na batole.

Třetí je dlouhodobě rozplánovaná, vím, co se po mě bude chtít, s měsíčním až dvouměsíčním předstihem, a mé systematické povaze to vyhovuje. V hlavě se mi to samo rozvrhne a využívám vhodných okamžiků na dílčí kroky, takže to stíhám vždycky dobře.

Když jsem měla jednoho kojence, tak to docela šlo přes den, když byl vzhůru a zrovna neřval, protože neměl jak si ublížit. Akorát jeho složité diety mi braly dost času. Když se z něj stalo batole, bylo po žížalkách. Když byl bdělý, pracovat jsem nemohla. Ne proto, že by mě až tak rušil, ale naopak proto, že jsem typ, který se velmi rychle na práci hluboce soustředí a přestane vnímat okolí. No a to hrozí velkým průserem, že. Když spal přes den, no, jakž takž to šlo.
Když se narodil druhý, tak ta ležící kojenecká doba se jakž takž dala, i když kombinace diet jednoho dítěte s dietami druhého brala času ještě víc.

no a pak batole + batole...totálně práce z domu v čudu, bez domluvení si občasného odvedení dětmi prarodiči ven bych neudělala prostě nic. Tehdy nejlíp fungovala ta práce v reálném čase, protože tu manžel bral jako fakt a nějak se smířil s tím, že má vždy několik týdnů dvakrát týdně 3,5 h v kuse děti on úplně, i bez jakýchkoli dotazů směrem ke mně "kde mají trička s dlouhým rukávem..".

Péče o domácnost mi v tom zas tak zásadně nehapruje, tu nějak vykonávám s bdělými dětmi, prostě tak spolužijem a spoluvykonáváme domácí práce. Ani jsme jim vlastně nikdy nepořizovali různé hračky typu dětské nápodoby dospělých kuchyněk, sekaček, vysavačů, nádobíčka...odmala používají normální reálné předměty a docela brzy se to oba naučili a všichni zároveň reálně vaříme a uklízíme. Nemáme nějaký speciální čas "dospělí uklízejí a děti si hrají". To děláme jen u několika opravdu rizikových činností, třeba když myjem něco savem nebo jinými chemikáliemi a tak, to samozřejmě děláme bez přítomnosti dětí.

Vzácností, kterou je dětský spánek, neplýtvám na úklid. A už vůbec neplýtvám vzácností, kterou je můj spánek. Nikdy nenatahuju činnosti do noci. mám takové večerní rychlé kolečko, které usnadní start další den ráno a bez něj by se to hloupě všechno nabalovalo (třeba pustit myčku večer, když se nepustí, tak je ráno nádobí špinavé a nemůžu začít s přípravou oběda zároveň s přípravou snídaně a pak už se táhne skluz), ale to je tak 20 min a udělám a jdu chrnět. V tomhle využívám systém Fly Lady a jejích "rutin".