Kat, já netrvrdím, že takové děti nejsou. Ale, to co popisuje zakladatelka mi nepřijde nijak se vymykající průměru. Fakt je tak manipulativní, když se pětileté dítě cítí jako střed vesmíru a vnímá odmítnutí druhého jako to, že to dítě nemá rád, a řekne, že je z toho smutný? Když to udělá desetiletá holka nebo dospělá žena, tak ano, tam už to je jiné. Ale mě to dle popisu zakladatelky přijde jako normální jednání dítěte. Asi jsem tedy jediná. A často ani dospělý člověk se neubrání pocitu, že když je odmítnut, tak to má co do činění se vztahem tohot dotyčného k němu. Zakladatelka mi přijde na dceru přísná a kritická a nechápu ji. Možná to je tím, že to dítě skutečně nevidím, a necítím tu jeho úpornost. Ale jsem citlivá na to, když se někdo není schopen vyrovnat s tím, že druhý mu sdělí, že jeho jednání na něj nějak působí a je kvůli tomu třeba smutný. Vždyť dotyčný má plné právo říct, to je tvůj problém, tak jsi smutný, ale já zase budu smutný, když to nebude podle mě.