když já bych to brala, kdyby ty emoce vycházely ze srdce, ale tohle je čistě z hlavy... taky když se rozpláče doopravdy, s láskou a pochopením ji utěším, ale když vidím, že začne protože má pocit, že by měla plakat, odcházím nebo převedu řeč na jiné téma, prostě to ignoruju... bohužel málokdo to u ní tak přesně rozeznává (a popravdě mi ostatní často ani nevěří, že to není doopravdy)