Už je to dávno, co jsem chodila do školy já, a děti mám zatím malé, takže nevím, jak se dějepis učí dnes. Ale tehdy to bylo tak, že se novodobé dějiny prostě probrat nestihly, takže problém s výkladem odpadl. Přitom není přece úplně nutné a jediné možné, aby se dějepis probíral chronologicky. V páté třídě se začne pravěkem, v osmičce/devítce se dojde tak max. k začátku 20. století, a v prváku na střední škole šup - zase znovu pravěk.

Přitom ten problém vzniká - zdaleka ne jen v dějepise, ale ve všech předmětech - jenom pokud děti "vzděláváme" tak, že jim předkládáme hotová fakta. Vždyť nic takového jako hotová fakta neexistuje, ani v dějepise, ani v matematice, ani v přírodních vědách. Všechno je to jen (celo)společenský konsenzus. Od samého začátku by se děti měly učit především přemýšlet a objevovat, nacházet souvislosti a přehodnocovat, co si myslely dřív. Měly by chápat chybu ne jako selhání, nýbrž jako standardní mechanismus v procesu učení. Sice to leckomu bude připadat, že je to plýtvání časem, protože to déle trvá, ale ve výsledku to taky v těch hlavičkách déle a pevněji utkví, a co víc, vyroste generace lidí, kteří nebudou něčemu věřit jenom proto, že to např. říkali v televizi.