Puč je převrat ve smyslu vynucenýho převzetí vlády, většinou omezenou skupinou (typický jsou vojenský převraty). Jde tudiž hlavně o výměnu ve funkcích, případně následovanou zrušením některých funkcí nebo politických institucí vůbec. Revoluce je širší hnutí, vychází víc zdola, je to taky převrat ve smyslu svržení vlády (nebo pokusu o něj), ale současně převrat ve smyslu širším, hodnotovým, znamená to, že s sebou nese i změnu základů, na kterých doposud stála politická organizace a přerozdělení moci ve společnosti.

Únor v tomhle smyslu byl puč jen zčásti. Výměna ve funkcích proběhla s podporou paravojenských stranických jednotek, ale sama o sobě se odehrála v rámci existujícího polodemokratickýho systému. Skutečný změny v politickým systému následovaly až pak (například změna systému voleb, vedoucí k tomu, že se z nich definitivně vytratil prvek demokracie a naopak se staly jedním z nástrojů politický represe, dál změna soudnictví, který bylo plně podřízený politický moci a stalo se nástrojem represe, což umožnilo pronásledování a nucený vyvlastňování skutečných či domnělých politických protivníků, uplatňování principu kolektivní viny - na základě příslušnosti k společenský skupině nebo příbuzensky atd.).

Z pohledu komunistů šlo ovšem o revoluci a to asi sedí víc. Revoluce není nutně jen pozitivní pojem, revoluci přines třeba i nástup nacistů. Koneckonců ani puč nemusí bejt nutně jen špatnej, prosinec 1989 byl svým způsobem taky pučem, protože to bylo vynucený odvolání velký části poslanců a jmenování (bez voleb) jinejch, následně takto změněnej parlament zvolil prezidenta reprezentujícího onu stranu, která si vynutila změnu složení parlamentu. Proto je potřeba nehodnotit politickou změnu čistě podle tendenčního názvu, je potřeba hodnotit povahu tý změny. Únor 1948 přinesl široký represe, často bez toho, že by oběti zavdaly příčinu, celkový omezení svobody a v neposlední řadě i ekonomickej kolaps. Prosinec 1989 přinesl ukončení represí, rozšíření svobody a i ten ekonomickej pokrok.