...teď se mi vybavilo, že jsem si asi doma taky postěžovala na "satánuse"...tehdy se do toho vložil otčím, moc jsme se nemuseli...ale tenkrát mi pomohl hláškou:"řekni mu, že je nastydlej puberťák".
Druhý den jsem ke spolužákovi (i jméno si pamatuju) suše prohlásila - "zklidni se, nastydlej puberťáku"...do konce vyučování byl klid...a druhý den mi kluk přišel sdělit, že je mu teprve 10 a pubertu ještě nemá, že to říkala maminka...slovo si musel napsat, aby ho nezapomněl. Děsně jsme se tomu všichni nasmáli
...vida, jak jsou ty vzpomínky uložený
.