Jinak u nás to vždycky začínalo takovým pofňukáváním, které postupně přecházelo v řev, mlátil sebou na posteli, občas i vylezl a motal se po pokoji, válel se po zemi, křičel na nás "jdi pryč", nebo jenom "mami", ale když jsme na něj mluvili, tak buď nereagoval, nebo to spíš ještě zesílilo...když jsme ho chtěli pochovat, nebo na něj sáhli, tak to taky bylo ještě horší..., takže jsem pak už jenom seděla u postele, koukala na něj a čekala, až to přejde...