Alraune,

Když mi umřela máma, tak jsem měla PANÍ učitelku, která pravděpodobně v mé nepřítomnosti instruovala mé spolužáky, co se stalo a jak se ke mně mají chovat. Nikdy se mě na to nikdo z nich nezeptal ani to nijak nerozmazával.

Když mi umřel táta, tak si ani nepamatuju, co se ve škole dělo, ale asi nic takového, abych si to pamatovala jako nevhodné.

Aby to mělo být někomu trapné po x letech v dospělosti, to se mi ještě taky nestalo, normálně se s lidma bavím o jejich rodičích a nenapadlo mě, že by to mělo být mně nebo jim divné, když já ty svoje už nemám.

Dotaz na maminku chápu podobně jako Lexi - když je to čerstvé, tak to musí bolet, ale to by se člověk nemohl pro jistotu zeptat vůbec na nic, aby náhodou nenarazil, a považuju za menší zlo projevit zájem, než se bát ho projevit.