"jakoby jsme ženy a muži mluvili jinou řečí. Kamarádka si musela doslova vyřvat a vyplakat, aby informace, že už je vyždímaná a ať jí trochu s domácností a miminem pomůže, k němu dorazila. Ona mluvila tak, že on tomu asi nerozuměl, nebo nechtěl rozumět? Nevím. Mně se to s chlapama občas taky stávalo a stává. Přitom ta informace je jednoznačně vyřčena, podle mě."

Tak tenhle pocit jsem neměla snad nikdy (v globále), představa "něco si vyřvat a vyplakat" ve mně vzbuzuje dojem už opravdu velkýho zoufalství a pokud ten chlap nebyl sobec, kterej by úmyslně NECHTĚL pomoct a "neslyšel" záměrně, tak považuju za pravděpodobný, že ona si jen myslela, že něco sděluje, ale on to tak vůbec nechápal.

Vsadím se, že mu neřekla něco ve smyslu "hele, padám na hubu a to tak že vážně, nutně potřebuju, abys převzal a), b), c)". To je pro mě JEDNOZNAČNĚ VYŘČENÝ.

Pokud ale něco jen naznačovala (dle svého vnímání přece úplně jasně), tak přece nikdo není čtenář myšlenek.