Tak pro mě je třeba pláč výrazem buď zoufalství, nebo velkýho dojetí.

To druhý si umím klidně představit u dobře natočenýho filmu nebo dobrý knížky (kdy je to takovej neškodnej chvilkovej ventil a "nepočítám" to jako nic závažnýho, prostě člověk otře oči a jde v pohodě dělat něco jinýho), to druhý v momentě, kdy někdo někomu umře nebo se doví nějakou zdrcující zprávu.

Ale plakat nad běžnými životními podněty mi přijde zvláštní jak u ženy, tak u muže.