Přidat odpověď
Monty,
tak já už se v tom teda ztrácím, jak to vlastně myslíš.
Situace - dítě zazpívalo falešně písničku.
1. dítě se zeptá "jak se ti líbí, jak zpívám" a ty mu řekneš "zpívání ti nejde"
2. dítě se zeptá "jak se ti líbí, jak zpívám" a ty mu řekneš "tohle bylo trochu falešný, chce to ještě trochu potrénovat"
3. dítě se zeptá "jak se ti líbí, jak zpívám" a ty mu řekneš "zpíváš jako Karel Gott, co jako Karel Gott, přímo jako slavíček"
4. dítě se neptá na nic, ale ty mu sama od sebe řekneš "zpívání ti nejde"
5. dítě se neptá na nic, ale ty mu sama od sebe řekneš "tohle bylo trochu falešný, chce to ještě trochu potrénovat"
6. dítě se neptá na nic, ale ty mu sama od sebe řekneš "zpíváš jako Karel Gott, co jako Karel Gott, přímo jako slavíček"
Pro mě je přijatelná jen varianta č. 2 a č. 5.
Trojka a šestka, kterou máš zřejmě na mysli Ty při tom chválení, je nesmysl, jednička a čtyřka jsou moc "absolutní" u něčeho, co má třeba ještě nějakej potenciál ke zlepšení. (jako "ty na to nemáš buňky", a ten člověk to pak často vzdá)
Předchozí