jas,
budu hledat cestu, jak se z toho nějak diplomaticky dostat. Tak, abych nemusela lhát.
Měla jsem v dětství takovou knížku o etiketě, která byla psaná docela vtipně, a protože si ji pak oblíbil i syn, některé pasáže si pamatuju téměř doslova - a zrovna u jídla tam stálo, že se zřídka stane, aby se nedalo ocenit vůbec nic. Takže vynecháš přesolenou omáčku a tuhé maso a řekneš, že rýže byla uvařená výborně.
U strašidelného zpěvu asi budu mlčet, max. můžu ocenit, že představení už skončilo nebo poděkovat za nevšední zážitek.