Já jednou svýho muže oslovila jménem našeho společného kamaráda. Vůbec netuším, jak mi mohl mozek nabídnout tu možnost...
Přitom s kamarádem jsem nikdy nic neměla, ani k němu nechovám nijak zvlášť velké city- prostě kámoš, pomůžu v průšvihu, vyslechnu, pobavíme se, zasmějem, ale doma bych ho nechtěla...
No ještě že si to můj muž tak nebral...