Problém je v tom, že v práci pojali neoprávněné naděje, že se přece jenom nechám zlanařit a vrátím se na plný( hodilo by se jim to).... což nemám nikdy v úmyslu( a řekla jsem to naprosto jasně).
Doma mi ten den volna chybí, protože jsem ho měla jen pro sebe a svoje aktivity a ty teď musím nacpat do zbývajících dní volna, kdy jsem se víc věnovala domácnosti a aktivitám dětí. Nestíhám tolik věcí , jak jsem byla zvyklá, všechno musím plánovat hodně dopředu a změny jsou problém. Je pravda, že v práci mám vpodstatě pružnou pracovní dobu, ale ne ze dne na den- tj. Cca týden dopředu musí všichni vědět, kdy tam budu, musím samozřejmě dodržovat naplánované schůzky a termíny.....ale je jedno, když nemám program s ostatními, jestli odejdu ve 2 nebo v 5.....ale teď mám tolik práce, že jsem ráda, když odejdu kolem 4. A když mám hodně termínů, tak jsem tam i déle a častěji.
Doma byli zvyklí, že mám čas skoro pořád a všechno jde teď a hned a já mám čas všechno zařídit.