Mně chybí sdílené radosti, stejné směřování, nicméně při vší lítosti nad tím, jak to je, musím uznat, že samota je pohodlná.

Taky je asi v člověku geneticky zakódované, že dokud se buduje, rodí a vychovává, má puzení vztahovat víc.
Já jsem si 100% jistá, že už soužití nepotřebuju, možná někdy v 80, až budu mít strach, že netrefím na dvorek.