Monty, promiň, ale já jsem jednoduchej člověk a tohle slovíčkaření fakt nedávám. Když se dva rozvedou = mají velký problém. A když v tom je dítě, často to bývá minimálně nepříjemný. Jestli se tu budeme dohadovat, že rozchod je blbej a rozvod pohoda, tak pro mě to je prostě to samý - vztah končí. A nikdo tu nepíše, že to je konec života a ani že to je VŽDYCKY drama. Ale odmítám, že to je vlastně pohoda a dítěti je to jedno a ještě má vlastně myslet, jednat a cítit v zájmu štěstí rodičů. Dítě má zcela právo cítit cokoliv. To, že spoustu věcí mohou ti dospělí ovlivnit - vzájemné jednání, slušnost a tak - to je jasný. Ale i tak to dítě může být prostě smutný. Může být naštvaný a může si klidně připadat zrazený. Protože to je jen dítě a děti cítí a jednají dlouho poměrně intuitivně a egocentricky.