kat, někdy to dítě i může vypadat nad věcí...ale že by se ho to vůbec nedotklo, to bych silně pochybovala...i když možná jsou takové free děti.
Ono často je to tak (a určitě ne vždycky), že děcko navenek vypadá normálně a vyrovnaně ...ale ty pocity si uzamkne vevnitř (z různých důvodů - strach, soucit, hněv...), takže navenek se to, co se v něm doopravdy děje, ani nepozná...ale je to určitá otázka času. Buď to zpracuje postupně, využije, rozpustí, anebo to za čas bouchne.
Malý chameleon
.
Já třeba jsem kolem šesti sedmi let byla v situaci, kdy jsem nesměla dávat najevo smutek a další negativní pocity. Byla jsem naoko malá šťastná vyrovnaná holčička, brečívala jsem až večer v posteli, když mě nikdo neviděl a nesměli mě ani slyšet. U mě byl teda důvodem strach.
A ani později jsem o tomhle období nikomu neřekla, až pak za mnohem delší dobu, dohnalo mě to...musela jsem prostě tenkrát hrát hru...já teda kvůli tomu, aby mě měli rádi a neodmítli mě.
Jsou různě citlivé děti, ne všichni to mají úplně stejně, ale neznám dítě, kterého by se rozvod rodičů a rozpad domova vůbec nedotkl.
Je pravda, že o tom často rodiče nevědí, jak velký zářez to je. A často to ty děti ventilují jinde, než před rodiči. A je dobře, že to dokážou ventilovat aspoň někde...