Ano. Můj mladší syn s kombinací ADHD a několika zvláštních rysů osobnosti, kterého jsem 14 let táhla za ohromného úsilí směrem k fungování v normálním světě, dopracovala to z s ním až k medikaci, která mu zabírala, která mu umožňila si konečně začít užívat života, se v červenci, který trávil u otce, rozhodl přestat brát léky (po poučení od otce, že cokoliv ovlivňuje chování je škodlivý oblbovák ) a spadl znovu tam, kde byl před půl rokem. Výsledek kombinace vysazení léků a pubertální vzpoury je ten, že na začátku srpna se odstěhoval k tatínkovi. Podle zpráv, které mám, jim ta idylka vydržela přesně do začátku školního roku. Strašně mě mrzí, že syn si tímhle možná zničil cestu k normálnímu životu (v jeho případě to není přehnané prohlášení - rukama dělat nebude a bez neustálého tlaku a pomoci si zavře cestu k dalšímu vzdělávání). Můžu jen doufat, že po roce u otce vystřízliví...a nebo taky ne. Za chvíli mu bude 15, žádný soud mu nenařídí, aby žil se mnou, když to nechce.