Ali, ono tady tomu asi rozumět víc nicků, protože to prožilo...a rozumím tomu i já, i když u nás se "to" nedotáhlo do konce.
beztak to nebylo lehké...to, že po tolika letech, to, že dal přednost a větší lásku někomu jinému, to, že jsem nebyla dost dobrá...a člověku to strašně podkopává nohy.
Strašně to bere sebe-vědomí, vnímání nějaké ženskosti, možná i člověk přemýšlí, zda je dobrá máma atd.

Myslím, že nejhorší u vás je, že to je prostě stále nějak neukončené (uvnitř tebe a už to trvá dlouho), že tam pořád probíhá ta "energetická" výměna mezi tebou a jí...že se člověk pořád srovnává (?) s tou druhou, že bilancuje, co a proč.
Navíc žárlí už i kvůli dětem, kvůli tomu, že mají rádi (víc) tátu a taky "tetu". Což samozřejmě není pravda.
Strašné napětí...

Ale fakt jediný východisko je "JÁ" - začít u sebe, nabýt znovu vědomí sama sebe, sebe-hodnoty, vnitřní rovnováhy, vzdát se sebelítosti a pocitu křivdy atd...chce to určitě čas...aby v tom člověk nebyl celé roky.
A to myslím je dáno i letorou toho kterého člověka, někomu to prostě trvá.
Než sebelítost, je lepší se zdravě nas.rat , vyventilovat to...

Nečetla jsem celou diskuzi, jen zadání.
Ale nedalo mi to...
Jo, je to těžký...ale nikoho nemůžeme nutit, aby s náma byl...ale na druhé straně nám nikdo nemůže vzít sebelásku a radost ze života...jj, s tímhle jsem docela bojovala já