Přidám svoji zkušenost: Taky jsem nechtěla soud a o dětech se "dohodla". Byla to blbost, která teď stejně skončí u soudu, protože ex děti vrací pravidelně pozdě a na sociálce mi paní vysvětlila, že pokud je čas vracení dětí jen v dohodě a ne v rozsudku, není její dodržování vymahatelné. Aby mi děti odjížděly k otci v pátek chvíli po příchodu ze školy a v neděli se mi vraceli kolem 20. hodiny, je prostě blbé - nestihnou si udělat úkoly, nestihnou se "přepnout" na všední režim.
Já se tedy rozvedla z jiných důvodů a s dětmi o maličko staršími, ale volné víkendy jsem si naplnila činnostmi, na které jsem jinak neměla čas ( a nemyslím tím velký úklid
) a snažila se radovat z toho, že se ex dětem konečně věnuje a že si s ním užijou výlety a akce, na které já jsem v té době neměla prostředky. S dětmi jsem přiměřeně jejich věku mluvila na rovinu. Na jejich otce jsem zbytečně nenadávala, ale jeho lži, kterými děti krmil, jsem uváděla na pravou míru.
Uvidíš, že jak se časem zklidníš, děti u tebe budou šťastné. Moje dcera, která je teď shodou okolností stejně stará jako tvůj syn, už umí sama skvěle rozlišit, že táta jim kupuje věci( a umí toho využít) a vozí je na výlety, ale stabilitu, něhu, péči, řád a praktickou podporu jim dávám já.